Pas turistu v Turecku má ale jednu chybu:
není tam turecky ani slovo. Když sem ho ukázal
na recepci, chlapík říkal, že tohle vidí
poprvé a naco to je. Takže paní zastupující
delegátka ještě řekla, a je to aj napsaný
v tom pase, že se s nama delegátka potká
o 13:00 hod. v jídelně. Potom si přisedl
nějakej místní v bílé košilce a černejch
gatích, jak jinak, jako velitel vozidla,
ktrerej dnes zastoupí tu nepřítomnou delegátku
a vyrazili jsme. Asi po hodině noční jízdy,
kdy bylo občas vidět rozsvícený promenády,
osvětlený hotely a plný čáry na silnici nehrály
roli, jsme zastavili na nějakým tmavým a
bohem opuštěným místě kdesi na periférii.
Aby se tam dostal, musel s mikrobusem kličkovat
mezi jakejmasi tmavejma barákama po temnejch
úzkejch klikatejch uličkách a dokonce couvat.
Spolujezdec se na mě usmál, řekl cosi, co
se podobalo na název té mé destinace a vylezl
ven, tak já taky. Vyndal mě kufr z auta na
zem, vrátil se do auta a odjeli. Tak, a do
prdele co teď ?! Su kdesi v Turecku, bůhví
kde mě to vyložili, je tma, příšernej hic
a dusno. Na zádech mám baťoh s drahou výbavou,
za sebou 18 kilovej kufr s další drahou technikou,
poměrně značnou částku v hotovosti a zbraň
žádnou. Ani plivnout bych na útočníka nemohl,
nebylo čím. Možná bych mohl v hubě uválet
z vyschlejch slin kuličku, potom flusnout
ze všech sil a aspoň mu vyrazit oko. Tak
sem se opřel o kufr, zapálil si cigaretu
a začal uvažovat co včil. Celej armádní výcvik
na přežití mě byl nanic. Proti zimě se dá
bránit oblečením, pohybem, ohýnkem, ale co
proti nočnímu hicu?! Za chvilku se ale rozsvítilo
blízko mě něco jako výklad v obchodě a vyšel
odtud menší vyzáblej človíček, samozřejmě
v bílé košilce a černejch gatích. Drapl můj
kufr, ale neutíkal s ním -toho bych ešte
zvládl, jeden úder na atlas by ho spravil-
jenom ho vlekl ho směrem k tomu výkladu,
a tam na skle nápis "Recepce".
Hurá. Musel jsem vypadat na oumor, protoze
se na nic neptal, šel dozadu a donesl mě
sklínku studené vody. Vletěla do mě, zasyčelo
to a z huby se mě vyvalila pára. Ale mohl
to být aj dým z cigarety, kdo ví. Vytáhl
sem můj voucher, on ho porovnal se seznamem,
ukázal jsem mu pro jistotu aj ten turistickej
pas, byl nanic, jestli chcu cimru s trezorem
- ano => 10 €, OK, to bylo v popisu té
cestovky, dalších 10 € jemu (u nás v bankomatě
nejsou 5 € bankovky, do hája) když okatě
dlouze hledal kam mě dat. Zacvakl mě ještě
na zápěstí plastovej náramek s nápisem, dal
nějaký papíry -přečtu potom- a už se šlo.
O mým bungalowu se zmíním později. Dovlekl
můj kufr až před moje číslo 136, odemkl,
ukázal mě jak se obsluhuje trezor, TV a klímu
nemusel. TV pilot byl jednoduchoučkej a klimu
Dalkin mám i doma, jenom podstatně novější
model.V místnosti bylo na zdechnutí, tak
sem drapl místo jeho cca nemecké instruktáže
ovládač klímy, nastavil na moje bytový stupně
24°C a zapl sem hned turbo rezim. Dál už
nic vysvětlovat nemusel, pochopil a šel naspátek
dřímat na recepci. Takže jsem byl jedinej,
kdo sem v rámci toho turnusu přijel. A sám.
Zhodil jsem hadroty - měl jsem na sobě dlouhý
tlustý gatě, košilu s krátkejma rukávama,
na tom ještě kvázi koženou vestu s mnoha
kapsama a na tom ještě ruksak s notebookem.
Všechno bylo durch propocený. Oloupal jsem
to ze sebe, zalehl tak jak jsem byl a klíma
nastavená na maximální režim na mě poctivě
dula celej zbytek noci rovnou na kříže. Ráno
mě nic nebolelo, ani zatuhlost se nekonala.
Jenom už standardní rána do čenichu, když
jsem otevřel dveře ven. Drapl sem BenQ foťák
a co se v bungalowu dalo, to sem pofotil
pro případ problémů při odjezdu. Potom jsem
se dohrabal do míst, kde jsem podle pohybu
lidí očekával potravu. A byla tam. Normální
postup u švédského stolu plus teplej pult,
hurá k němu. Volský oko, tím nemůžu nic pokazit.
Potom tři druhy salámu, uvidíme o čem kterej
je, tři druhy sýra s toutéž výzkumnou úlohou
a nakonec si sám ukrojit krajíc z vícero
druhů chleba nebo si poslužit čímsi jako
rohlík. Netušil jsem, že tohle všechno včetně
chleba bude sladký. Potom odpozorovat jestli
je tady nejakej zasedací pořádek a pokud
ano, jakej. U všech stolů byly připravený
příbory, jenom já jako blbec jsem si vzal
příbor už u pultu, byly tam, ale copak jsem
to věděl ? Po chvilce váhání sem si nakonec
sedl kde bylo volno resp. ještě tam byl příbor.
Nikdo mě nevyhazoval, přicházející lidi se
napřed rozhlédli kde je volno, popřípadě
se podohadovali kam a šli si tam sednout,
takže zasedací pořádek tady nemají, dobře.
Najedl jsem se, po armádním zvyku jsem si
jeden krajíček chleba dal do kapsy a sledoval,
jestli se talíře odnáší a když tak kam. Lidi
co dojedli nechali talíře na stole a ty hned
sebrali číšníci, tak jsem tam taky nechal
talíř, příbor navíc a vypochodoval jsem.
Vzal sem BenQ a šel vyfotit pohledy na moře,
co když už potom nebudu mít čas. Potom i
celkový záběry, prostě jsem postupoval po
zvyku jako při dělání fotodokumentace z místa
činu. Potom jsem podle instruktáže čekal
na delegátku cestovní kanceláře. Marně. Mela
bejt o 13:00 hod. v jídelně. Já jsem tam
byl, ale nikdo nikoho nehledal a nikdo z
přítomných jako delegátka nevypadal. Každej
měl idetifikační náramek, byl plavkovitě
oblečen a nabíral si jídlo. Počkal jsem tam
10 minut, potom jsem odešel do mého bungalowu,
kdyby se ozvala telefonem. Nic, tak jsem
nakonec pred 14:00 hod. ešte stihl oběd.
Ani jsem se moc nedivil, že delegátka nepřišla.
V letadle bylo okolo 200 lidí a já jsem byl
jedinej koho v Ozlem Garden vyložili, tak
kdo by se kvůli jednomu klientovi namáhal
až tak daleko. Pokud něco bude chtit, ať
se ozve, že jo. Mám číslo na mobil delegátky,
ale to by už muselo bejt, abych volal pres
tureckej roaming z EU telefonu. Asi s tím
počítají. A tak jsem zase zalehl a spal až
do večeře. Naprogramoval jsem si totiž mobil
budíkama na pevný termíny jídla. Celej areál
Ozlem Garden je na svahu směrem k moři, u
kterého i končí jeho vyhrazenou pláží. Středem
jde mírně zalomená cestička, perfektně vydlážděná
a celou noc osvětlená nízkejma lampama. Na
některejch místech jsou vysoký jakože pouliční
lampy, předpokládám, že tam mají přehledový
kamery. Nahoře začíná areál železnou uzavírací
bránou, dole končí stupem do jidelny. Dostat
se do nebo z areálu mimo tyto dvě možnosti
nejsou viditelný. Po obou stranách cestičky
stojí ty bungalowy. Ten co je stavěl ale
zapoměl, že staví na písku a na svahu, takže
při bližším pohledu je jasný, že baráčky
pomalu pochodujou směrem k moři, a nejenom
baráčky. I třeba obrubníky trávniků jsou
vyvalený nebo popraskaný obložení baráčků,
ostatně i baráčky samotný. Ten můj napríklad
má futra vstupních dverí zkřížený, takže
dveře mají na jedné straně cce 2 cm štěrbinu,
a u sousedů za společnou dělící zdí už musí
těma dveřma pořádně praštit aby se vůbec
zavřely - k mé velké radosti. Na levé straně
směrem dolů jsou bungalowy jenom pro turisty,
napravo co nejblíž ke kuchyni a jidelně jsou
i trvalý obydlí pro místní lidi převážně
tady i zaměstnaný, aspoň teda jeden z nich.
Některý jejich domečky už mají i nadstavěný
další pochodí s balkónem asi jako u nás rodinné
domy typu Šumperk 2 z katalogu typizovaných
staveb z období rozvíjejícího se socializmu,
jenom v asi polovičním rozměru. V podstatě
tito usedlíci mají současně dva typizované
bungalowy i s tou dělící zdí, ale jenom s
jedním vchodem. Ostatní bungalowy jsou sesazený
po dvou, zrcadlově k sobě se společnou dělící
zdí. Tím jednu zeď prohnaně ušetřili, nikoliv
ale sousedy od jejich zvuků. Vniřní prostor
až nápadně připomíná ubytovnu na školení
pro důstojníky. Všechno je perfektně pravoúhlé
a dokonale využitý prostor. Místnost má přece
sloužit jenom na přespání, uložení pár věcí
a hygienu. Všechno ostatní se děje mimo tuto
místnost, tak proč plýtvat prostorem. Zařízení
je spartánsky jednoduché, ale dokonale účelné.
I na milovníky záhad a skrývaček tady mysleli.
Detailsti si mají na čem smlsnout. Poloha
elektrických vypínačů "zapnuto"
je u každého jiná, kohoutky na vodovodu jsou
sice každý jiný, ale oba červené a teplá
teče z pravého kohoutku, přesně naopak jako
u nás. Ale to jenom nad umývadlem, sprcha
je sice úplně bez označení, ale teplá se
ovládá levým jako u nás. Kdo má rád překvapení
při sprchování, ten si přijde na svoje. Protože
tady kolíše nejenom elektrický napětí v síti
a občas si i na pár vteřin vybere oddechovej
čas, ale i tlak vody, takže pokud už máte
nastavenou vhodnou teplotu vody, moc se na
to nespoléhejte. Studená poleva se dá vydržet,
ale vzápětí si opařit čerstvě opálená záda,
to už je jinej zážitek. Základní zásady jsou
zásadně opomíjeny. Jak jinak si vysvětlit
uzavření ledničky do doslova hermetické skřínky
absolutně bez větrání ? Kdyz se skřínka otevře,
vydechne z ní Sahara, jako by toho hicu ještě
bylo málo. Pořád jsem nacházel na stole kapky
vody. Napřed jsem podezříval sám sebe, že
při prohrábnutí mých vlasů na ježka z nich
odletělo pár kapek, ale když začaly ty kapky
občas padat aj na moje holý záda, pochopil
jsem. Moje klimatizace doma odvádí kondendzát
mimo, tato klima ji prská před sebe. Je to
stejnej výrobce jako té mé, firma Dalkin,
ale tato si už hodně pamatuje, je vyrobena
v Thajsku a je v porovnání s tou mou až dětsky
jednoduchá. Možná i proto prská okolo sebe.
Přívodní potrubí by na jejím venkovním agregátu
už potřebovalo novou izolaci a jednou jim
to bezpochyby začne hořet, až se přívodní
kábel vibracema předře o už prodřenou izolaci
potrubí. Link na pokračování: Turecko - strava